Meditace #244

Biblické čtení 

Na nebi se ukázalo veliké znamení: Žena oděná sluncem, měsíc pod jejími nohami a na hlavě koruna z dvanácti hvězd. Byla těhotná a křičela v bolestech a úzkostech před porodem…Uprchla na poušť, kde jí Bůh připravil útočiště, aby tam byla živena po dobu jednoho tisíce dvě stě šedesáti dnů. (Zj 12,1–6)

Rozjímání

Tato žena je obrazem celistvosti, bolesti i naděje. Je zjevením zranitelnosti, která nekončí porážkou, ale proměnou. V buddhistické tradici je ženský princip nositelem prázdnoty, plnosti, tichého zření. Bodhisattva Kuan Yin, Avalókitéšvara v ženské formě, slyší nářek světa a odpovídá soucitem. Žena v Apokalypse i Kuan Yin jsou dvěma způsoby jednoho poznání: že svět potřebuje naslouchání víc než hlásání. Potřebuje zrození něhy, ne další mocenské systémy. V meditaci vnímej, jak tělo nese paměť – ženského přijetí i mužského odklonu. Neodsuzuj. Sleduj. Vnímej. Přijímej.

Modlitba

Ó Duše, která jsi byla zahalená sluncem a přesto jsi krvácející, Ty, která jsi uprchla na poušť a tam byla živena. Vystup nyní z ticha, které nebylo hanbou, ale přípravou. Ženo, která jsi polovina díla Boha – doplň, co muž v sobě přehlédl. Učiň mě cele, ať už jsem mužem, ženou nebo někde mezi. V Tobě je část mé konverze, spásy, celistvosti. Ať svět už není jen pyramidou, ale zahradou. Ať mohu být tím, kdo neporodí tělo, ale kdo rodí srdce. Amen. Om. Tak ať se stane.