Následování ukřižovaného

Písmo

"Jsem ukřižován spolu s Kristem. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus." (Gal 2,19)

Reflexe

Duchovní cesta bývá často prezentována jako triumfální výstup k dokonalosti, ale následování ukřižovaného Krista nás volá k radikálně odlišnému pohybu: k sestupu. Richard Rohr připomíná, že křesťanství je v jistém smyslu unikátní tím, že udělalo z lidského selhání a utrpení samotnou cestu k Bohu. Následovat Krista na kříž neznamená oslavovat bolest, ale přijmout solidaritu se vším, co je v našem světě "zlomené". Ego se snaží utrpení za každou cenu vyhnout, vysvětlit ho nebo ho vrátit někomu jinému v podobě viny či agrese. Ukřižovaný Kristus nám však ukazuje, jak v napětí bolesti zůstat, nechat ji skrze sebe projít a neposílat ji dál jako zbraň. To je tajemství spásy – bolest, která je přijata v lásce, přestává být destruktivní a stává se místem vzkříšení.

Tělo

• Posaďte se a vnímejte váhu svého těla. Uvědomte si, jak vás podložka nese, aniž byste pro to museli cokoli dělat.
• Položte ruce na kolena dlaněmi vzhůru v gestu úplné bezbrannosti.
• Při nádechu vnímejte tíhu v hrudi – tam, kde nosíte svá zklamání a nevyslovenou bolest: "Přijímám pravdu o své slabosti."
• Při výdechu uvolněte ramena a svaly kolem očí: "Vzdávám se potřeby vítězit."
• Představte si, že každým výdechem odkládáte kousek své rigidity a vnitřního odporu vůči realitě.

Praxe

Dnes se pokuste neodvracet zrak od ničeho, co je nedokonalé, smutné nebo "prohrávající". Může to být vaše vlastní chyba, únava kolegy nebo zpráva o neštěstí v tichu ulice. Namísto hledání okamžitého řešení v tom jen chvíli prítomně setrvejte. Jako rituál solidarity si dnes můžete zapálit svíčku za ty, kteří nesou svůj kříž v úplné samotě. Vaše mantra pro dnešní den zní: "Láska zůstává přítomná i v troskách."

Slovo světa

"Kde je bolest, tam je svatá země. Kdo neprošel údolím stínů, nikdy nepozná skutečnou hloubku lásky, která se nerozplyne, když přijde tma." — Oscar Wilde (volně dle De Profundis)