Ne pro nás samotné

Evangelium

"Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře." (Mt 5,13–14)

Reflexe

Duchovní život není soukromý projekt pro "seberozvoj" nebo další odporná témata naší doby.. Spirituální transformace se děje v nás, ale nikdy není určena výhradně pro nás. Jakákoli milost, kterou obdržíme, je "veřejným majetkem" – má skrze nás proudit dál k těm, kteří stále trpí (tak jako my = soucit). Užíváme-li spiritualitu (modlitbu, meditaci, atp.) jen k tomu, abychom se cítili lépe, stavíme jenom zlatou klec pro své ego. Jsme jako buňky v jednom těle: zdraví jedné buňky je darem pro celý organismus. Naše uzdravení z hořkosti, naše nalezení pokoje nebo naše schopnost odpustit jsou příspěvkem k léčení všeho a všech. Žijeme v propojenosti; nic, co děláme se svou duší, nezůstává bez vlivu na celek - v dobré i zlém..

Tělo

• Postavte se a uvědomte si prostor před sebou i za sebou.
• Při nádechu rozpažte ruce do široka, dlaněmi dopředu: "Přijímám milost pro všechny."
• Při výdechu si položte ruce na srdce a pak je pomalým gestem vyšlete směrem k světu: "Vydávám, co mi bylo dáno."
• Vnímejte proudění energie od svých nohou přes srdce až do dlaní.

Praxe

Dnes se při každé dobré věci, která se vám podaří, nebo při každém okamžiku klidu, který zažijete, zastavte a v duchu řekněte: "Ať je tento pokoj k užitku i druhým." Jako rituál sounáležitosti si dnes najděte jeden způsob, jak nezištně posloužit celku – může to být sebrání odpadku, laskavé slovo pokladní nebo tichá modlitba za "nepřítele". Řekněte si: "Nejsem v tom sám a nejsem tu jen pro sebe."