Homilie: Pitomé a moudré ovce

Jsou křesťané jen hloupé ovce? Dnešní slova tak můžou na někoho působit, ale ve skutečnosti jsou to moudré ovce, jež našly cestu k životu – vědí, že bez Krista není možné dojít k pastvinám skýtajícím potravu.

Pokud opustíme své ego, pochopíme, že Ježíš mluví o nás a přijmeme to s radostí. Protože on zná naše jména a celý příběh. Volá Filipe, Terezo, Karle, Matěji, Richarde, Moniko…

Známe jeho hlas, už jsme ho mnohokrát slyšeli, známe ten laskavý tón, kterým vyslovuje naše jména. Ví o našich starostech, zmatku, vnitřní bolesti, neklidu. Hledá nás, protože mu na nás záleží. Je skutečností, že každý z nás v pohledu touží po objetí, náruči, přijetí. Toužíme být milováni s obzvláštní něhou.

V církvi čelíme jednomu pokušení. Sice si v neděli poslechneme Ježíšův hlas, ale následujeme někoho jiného. Chceme ve skutečnosti slyšet pokřikování médií a reklamy, někteří dnes dokonce řev šílence, který si hraje na vůdce, jako například Okamura. Nakonec se tedy obloukem vrátíme k Ježíšovi, který nás z výkrmen totalitárním myšlením vede na jemné pastviny a přivádí do bezpečí kruhu, ovčince, kde nevládne žádná ideologie, ale laskavost a obyčejnost. Pokud odložíme "chytrou techniku", smíme se nadechnout na čerstvém vzduchu a procitnout.

Kněz Angelo Sacrano říká, že "Poslouchat hlas pastýře znamená považovat Krista za dobrého a věrného vůdce i v nejtemnějších chvílích života. Kristus má moc přivádět nás k hojnosti, k přetékajícímu životu."

Položme si dnes prostou otázku. Kdo a jak "vede" můj život? Kdo je tou ochranou a zdrojem dobré potravy pro duši a tělo? Jsem to já? Je to někdo mimo mně? A nebo je to dobrý pastýř Ježíš? Pokud nejsme hloupé ovce, pak naslouchejme jako ty moudré. Srdcem a teprv potom rozumem. Amen.

Evangelium

Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno. (Jan 10,27-30)

Modlitba Thomase Mertona

"Můj Pane Bože, nemám ponětí, kam jdu. Nevidím cestu před sebou. Nemohu s jistotou vědět, kde skončí. Ani opravdu neznám sám sebe a skutečnost, že si myslím, že následuji Tvou vůli, ještě neznamená, že to tak skutečně je. Ale věřím, že samotná touha Tě potěšit Tě ve skutečnosti těší."