Vánoční pastýřský list biskupa Filipa

Sestry a bratři,

zeptejte se s Marií, poctivě a potichu "Jak se to může stát?" A nedovolte přitom málo mocnému rozumu, aby se do vašeho rozhovoru s Andělem a Bohem kdokoliv pletl. Zeptejte se jako Ona.

Neale Walsh píše ve svých rozhovorech s Bohem toto: "Touha po novém způsobu ho nestvoří. Pouze ukončení starého způsobu to dokáže."

Jan od Kříže mnohem jemněji a intimněji přiznává sám sobě: "Abych dosáhl toho, co nepoznávám, musím jít cestou, kterou nepoznávám." (Výrok z Výstupu na horu Karmel). Mystická cesta po níž jdeme společně přidávání (více), ale odjímání(méně); v tom je naprosto radikálně v rozporu s tím, co vidíme kolem. Spatřuji až příliš často zabezpečnou a vykrmenou církevní instituci jako jistý fastfood, kam si je možné v neděli a osvátcích odskočit.

Mystika říká, že to není hromadění (více obřadů, více darů a více lidí v kartotékách, ale opouštění věcí a nefunkčních vztahů, nelpění, uvolnění prostoru a místa kolem i uvnitř. Vánoce nejsou jen příchodem něčeho nového, ale především odložením starého (včetně uvažování, a to skutečně bolí), aby se v prostotě a chudobě mohlo zrodit světlo.

Zenový mistr Dōgen učil: "Studium cesty znamená zapomenout na sebe. Zapomenout na sebe znamená být osvícen vším." Vánoce jsou právě tímto zapomenutím sebe.

František z Assisi byl mistrem prostoru. Vytvořil první betlém, aby ukázal prázdnotu, která se zaplnila Bohem. Jeho radost byla mladá, protože i jeho Bůh byl stále nový.

Stejně jako Jan od Kříže hovořil o "temné noci", která rozhodně není ztrátou, ale přípravou na zrození. Také naši buddhističní btatři učí, že "prázdnota je forma a forma je prázdnota". Chudoba je protorem pro Boha, pro něco velkého a opravdového. Tudíž i naše rány, zranění a bolesti, které zažíváme na cestě jsou svaté. Jediné, co v posledku může uzdravit naše nemoci je odvaha. Vánoce jsou "temnou nocí" srdce, kde se staré způsoby rozpadají, aby se narodilo nové. Jan od Kříže si zapsal svou zkušenost takhle: "Chceme-li dojít k celému, musíme se zříci všeho." Mistr Hakuin učil, že: "Velké pochybování je velké probuzení." Betlémský příběh je právě tímto velkým pochybováním: jak může Bůh být dítětem? Jak se to může stát? A právě zde, v nezajištěnosti a dětské bezmoci se rodí pravé osvícení.

Na cestě k Bohu je třeba jít cestou nepoznání. V buddhismu se říká, že "když mysl umlká, hvězdy mohou konečně zpívat."

Sestry a bratři. Bůh tvoří nové věci, ale my jsme stále ještě příliš nepřipravení svými pojištěnými hypotékami, svou kariérou, svým majetkem, příliš mnoho máme na to, abychom si mohli dovolit následovat Ježíše dál, než jen pod stromeček. Ale nemějme strach, ten, který přichází nás zároveň stále hledá. A věřím, že pro mnohé z těch nejchudších je také už velmi blízko.

Požehnané Vánoce vám přeje

Bratr + Filip