Vděčné vracení se ...

Evangelium

"Tu jeden z nich, jakmile uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě velebil Boha; padl k Ježíšovým nohám tváří k zemi a děkoval mu." (Lk 17,15–16)

Reflexe

Všech deset malomocných bylo očištěno, ale jen jeden byl skutečně uzdraven. Rozdíl je v návratu! Vděčnost není společenská konvence, je to odvaha vrátit se do okamžiku své největší nouze a přiznat: "Tady jsem byl zlomený a tady mi bylo pomoženo." Často chceme na své slabosti a těžké časy co nejrychleji zapomenout, jakmile pominou. Spiritualita vyžaduje paměť a vědomí! Bez tohoto "zpětného pohybu" k dárci zůstáváme sice čistí, ale rozpojení. Vděčnost nás vrací do prostoru vzájemnosti, kde už nejsme izolované jednotky, ale bytosti vyživené milostí druhých a Boha. Kdo se umí vrátit k nohám Dárce, odchází skutečně vnitřně sjednocený.

Tělo

• Posaďte se a uvědomte si kontakt svých chodidel se zemí.
• Při nádechu pomalu zvedejte ruce před sebe, dlaněmi k sobě, jako byste něco drželi: "Pamatuji na svou nouzi."
• Při výdechu si položte ruce na srdce a mírně skloňte hlavu: "Děkuji za své uzdravení."
• Vnímejte teplo svých dlaní na hrudi jako dotek milosti, která vás drží právě teď.

Praxe

Vzpomeňte si dnes na jednoho člověka ze své minulosti (učitele, souseda, přítele), který vám pomohl v těžké chvíli, a vy jste mu to tehdy možná dostatečně neřekli. Pokud je to možné, napište mu krátkou zprávu nebo mu zavolejte. Pokud už není mezi námi, věnujte mu tichou vzpomínku. Jako rituál celistvosti udělejte dnes jeden hluboký předklon (třeba i jen v duchu) před životem, který vám byl dán. Řekněte si: "Vracím se, abych byl celý."