Posvátná jednota těla a duše: Sexualita jako duchovní cesta ženy

V moderním světě, kde je sexualita často redukována na výkon nebo tabu, přinášejí hlasy jako Marion Woodman, Clarissa Pinkola Estés a Esther Perel hlubší porozumění ženské sexualitě jako duchovnímu fenoménu. Jejich pohledy se překvapivě přibližují i starobylým duchovním tradicím – křesťanství a buddhismu – které v jádru učí o celistvosti, soucitu a přítomnosti. Zde nabízím svým sestrám krátké shrnutí myšlenek, které mně jako muži připadají podstatné:

Marion Woodman viděla sexualitu jako cestu k celistvosti – když žena spojí tělo s duší, sexualita se stává prostředkem duchovního růstu, nikoli jen fyzickým aktem. V tom se její pohled přibližuje křesťanskému pojetí těla jako chrámu Ducha svatého – tělo není hříšné, ale posvátné, když je prožíváno s láskou a úctou.

Clarissa Pinkola Estés mluví o "divoké ženě" – archetypu, který v sobě nese instinktivní moudrost, tvořivost a hluboké spojení s přírodou. Sexualita je v jejím pojetí jazykem duše, který léčí a spojuje. Podobně buddhismus učí, že přítomnost v těle a bdělost k prožitku jsou cestou k osvícení – nikoli skrze potlačení, ale skrze vědomé prožívání.

Esther Perel pak přináší moderní jazyk pro staré pravdy: sexualita je o vztahu, o prostoru mezi dvěma lidmi, kde se může zrodit důvěra, hravost i transcendence. V tom se dotýká jak křesťanského ideálu láskyplného spojení, tak buddhistického učení o vzájemné závislosti a soucitu.

Odvážím si jako muž a kněz tvrdit, že ženská sexualita rozhodně není v rozporu s duchovností – naopak. Její přijetí může být cestou k hlubšímu spojení s Bohem, s přítomným okamžikem i se sebou samou. Je to cesta, která vede skrze tělo k duši – a skrze duši zpět k tělu, v nekonečném tanci života.