STRUČNĚ O SOBĚ

Věnuji se doprovázení lidí na okraji společnosti, nemocných a umírajících, duchovním rozhovorům a denní modlitbě za nemocné. Vedle toho se zabývám fotografií, psaním, natáčením videí a podcastů, a s radostí i pečením. 

Své poslání vykonávám bez nároku na mzdu, což mi umožňuje zůstat svobodný a otevřený pro službu těm, kdo ji skutečně potřebují.

Prošel jsem těžkou životní krizí (deprese, vyhoření, trauma a závislost). Docházím na terapii a pracuji na sobě s pokorou, tvrdě, ale bez násilí. Musel jsem opustit desítky toxických vztahů a lidi, kteří mne zneužívali a nebyli ochotni k pravdivosti. 

Cesta krizí mi zároveň otevřela nové možnosti, jak být druhým nablízku – ne jako mentor, ale jako spolubojovník, který naslouchá, mlčí, objímá, pláče, směje se, a na druhou stranu se mu dá věřit, protože nemá, co by skrýval.

Stále více lidí se na mě obrací s prosbou o modlitbu, zpověď nebo prosté sdílení bolesti. Považuji to za své skutečné poslání. V mém životě se prolíná služba, fotografie, mystika a respekt k lidské zranitelnosti.

NAPIŠTĚ MI

Filip František Maria Štojdl (*1975) je průvodce na cestách bolesti, víry a proměny. Po více než desetiletí působil jako biskup plzeňské diecéze husitské církve, kterou opustil, aby se mohl stát členem katolické církve. Věnuje se fotografii, publikační činnosti a především duchovnímu doprovázení lidí, kteří procházejí duševním trápením, ztrátou nebo hledáním smyslu. Filip je absolventem Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy a Karlovy univerzity v Heidelbergu. V jeho životě se prolíná služba, poezie, mystika i hluboký respekt k lidské zranitelnosti. Žije s básnířkou a terapeutkou Marikou Janou Mariewicz a je otcem dvou dětí. Filip je členem několika ekumenických a rytířských řádů, ale jeho skutečná služba se odehrává v tichu rozhovorů, ve fotografii a tvorbě, která mu pomáhá nacházet sílu a nést svůj kříž. 

Na stránkách BRATRA FILIPA najdete DENNÍ MEDITACE

"Mistře, nedbáš, že hyneme?" On pak vstal, pohrozil větru a řekl moři: "Umlkni, utiš se!" ... A jim řekl: "Proč jste tak ustrašení? Což nemáte víru?" (Mk 4,38–40)