Joga a křesťanství

14.06.2020

Když člověk na internetu hledá spojení jóga a křesťanství, narazí především na články na různých křesťanských serverech, v nichž je jóga líčena jako nebezpečí ...

Joga je slovo. Stejně jako křesťanství. A u každého slova je dobré, pokud mu rozumíme. Někdo může říct, že křesťanství znamená války, upalování a inkvizici. Pro mne je křesťanství cestou spojení s Kristem. Joga v překladu znamená také spojení. Nic víc.

Tato spojení popisuje například Bhagavadgíta. Jedna ze svatých knih Hinduismu. Spojení skrze oddanost, nepřipoutanost, činnorodost, poznání, atd. Ježíš učil to nejposvátnější Spojení ze všech. Spojení s Otcem. Cestu lásky. Lásky až do krajnosti, chcete-li.

Obavy a hrůza z jiného jsou znamením rozštěpené osobnosti. Člověk, který k tomu, aby miloval svého Boha, potřebuje nenávidět jiné lidi, se ještě s Kristem nesetkal. Protože láska je vztah. Pokud si křesťan uchová lásku k Ježíšovi, nemusí se bát jiných cest. To se musíme učit.

Ostatně učit se musí všichni. Jak křesťané, tak hinduisté, budhhisté, muslimové, judaisté. Všichni se musíme naučit být více lidští.

Je duchovní rozměr jógy s křesťanstvím slučitelný?

Kritici obávající se jogy, jsou lidé, kteří o ní nevědí téměř nic. Mají za to, že jóga je "kultem těla" a uctíváním jiných bohů. To je však holý nesmysl. Je to pletení mnoha věcí dohromady. Takové zmatení jazyků jako v Babyloně.

Joga je velmi podobná mnoha aspektům křesťanství. Nelpění na předmětech světa, nesobeckost, zklidnění mysli, soucit, láskyplná oddanost, to je přece základem každé křesťanské meditace a modlitby. To, co se diametrálně liší, je paradoxně stejné, v Indii i tady. Vždy se najdou lidé, kteří se za své náboženství schovávají, aby mohli ponižovat ostatní, a ti, kteří se, byť nedokonale, snaží jít poctivě svou cestu a realizovat lásku tady a teď.

Kdosi řekl, že neexistuje cesta k Míru. Pouze Mír je cestou. Stejně tak lze říci, že neexistuje žádná cesta k Bohu a Lásce. Pouze Láska a Bůh jsou cestou. Sami víte jak těžké je někdy "být". Jak to bolí, jak se cítíte zmatení a nevíte kam dál. Takhle jsme na tom skoro všichni. Kromě svatých a osvícených. Proto si říkám, že nemůžu soudit cestu jiného, když sám zakopávám na té svojí.

Třeba známý kněz a exorcista Vojtěch Kodet tvrdí, že má "hodně případů, kdy se lidé cvičením jógy otevřeli temným silám, i když si sami dlouho mysleli, že šlo jen o tělesná cvičení. Jóga je pro křesťany skrytou pastí hinduistického náboženství" - Jak vnímáte taková vyjádření na adresu jiných náboženství z hlediska mezináboženského dialogu?

Neznám ten výrok v souvislostech. Ale znám kazatele, kteří vědí o zlu první i poslední. Přemýšlím kdy naposledy jsem viděl křesťana, který se směje a z jeho očí září evangelium - tedy zpráva radosti a naděje. Možná až příliš kážeme o cizích nebezpečích, protože nemáme sami co říct o vlastní radosti.

Říká se, že pokud se díváte příliš dlouho do propasti, propast se jednoho dne podívá na vás. Je to tak i s temnotou. Pokud hledáte temnotu všude kolem sebe, zcela jistě ji najdete. Není těžké hledat zlo a být jím fascinován. Zlo se dá najít nejen skrze "jogu", tedy jakýsi svévolný odvar, který nabízejí ezoteričtí byznysmeni, ale i skrze křesťanství, pokud se jej chopí lidé s touhou ovládat a zneužívat druhé.

Myslím, že mezináboženský dialog tato vyjádření nezasahují. Navíc myslím, že nejdou přímo k věci, protože o ní ani netuší. Podstatné je to, co koná například Papež František, nebo v českém prostředí religionisté jako Ivan Štampach a Zdeněk Vojtíšek a stovky obyčejných lidí, kteří už dávno pochopili, že Bůh je jen jeden a nikomu nestraní.

Když už jsme zmínili ty "temné síly". Může podle Vás něco, co člověk nedělá se zlým úmyslem, přivést do jejich vlivu?

Každý asi vnímáme temné síly jinak. Někdo jako přízraky ve filmech z katolického prostředí, na které se rád dívá a pojídá přitom brambůrky. Osobně vnímám temné síly zcela jinak. Jako touhu manipulovat a zneužívat, jako touhu prosadit sama sebe na první místo, jako dnes zcela běžný narcismus, jako ztrátu soucitu, jako neodpuštění, jako násilí. Bhagavadgíta krásně říká, že podstatou zla je nevědomost. To se netýká jen informací, ale především duchovního spojení s Bohem. "Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?"

Co konkrétně z jógy inspiruje Vás?

Eduard Tomáš je jedním z těch, kteří oslovili mé křesťanské srdce, které si zpočátku zakládalo jen na pouhých názorech, za nimiž ale nestál ani život, ani zkušenost, ani laskavost, nebo pozání. Stejně tak později jezuita, kněz a terapeut Anthony Mello.

To je důvod mého zájmu o buddhismus, judaismus, hinduismus a další náboženství. Ne to, abych opustil to své, křesťanství, ve kterém jsem se narodil, ale abych druhé lidi dovedl milovat, naslouchat jim, ctít jejich cestu.

Z tělesného cvičení praktikuji pouze procházky kolem řeky a meditaci dechu, kterou mne naučil můj kolega a kamarád Juraj Dovala. Z jógy je mi blízká cesta Karmajogy.

Ať už se vydáte cestou Ďžňana Yogy - spojení skrze poznání, cestou Bhakti Yogy - spojení skrze laskavé a uctívající srdce, cestou Karma Yogy, tedy cestou skutků a činnosti bez připoutanosti k tomu "toto činím já, toto je má zásluha, atp., nebo cestou nejpřímnější, kterou je Kristus, je třeba vědět toto: podstatou každého náboženství je laskavost a přátelství, ochrana života a radost. Boha je třeba milovat, stejně jako druhé lidi a sebe sama. Jak nádherně říká Jan Hus: Milujte se a pravdy každému přejte.


Přepis rozhovoru pro ČRo na téma křesťanství a jógy...