Léčba neúspěchem

Když kráčíme po duchovní stezce, následujeme a otevíráme se jí, pak jsou slova jako úspěch a neúspěch nepodstatná. Sören Kierkegaard už dávno popsal to, co vidíme dnes. Popsal "tragického hrdinu" konformismu, progresivistu a tahu na branku, který stoupá výš a výš. Je to úporný stav, v němž takový hrdina zdolává překážky, aby uspěl. Jde opačnou stranou a proto evangelium stále hovoří o obrácení se (metanoia). Jinak řečeno, "obrať se, tohle není tvůj směr."

Proto měli malomocní, prostitutky a celníci podle Ježíše takový náskok. Neboť oni ztratili vše, co měli, a tak se obrátili. Byli paradoxně uzdraveni vlastní nemocí a neúspěšností. Nemuseli otročit moci, korektnosti a diplomacii, ale prostě toužili po životě.

Pokud staneme na prahu životního poledne, zjistíme jednu překvapující věc. Buďto budeme dál lpět na svém, nebo se něco musí stát, co námi otřese, tak jako když Bůh zatřese jabloní, aby vydala alespoň nějaké ovoce. Je to, zvláště pro nás muže, čas, kdy se modlitba stává nutností, abychom přežili a nikoliv proprietou pro diváky, k nimž mluvíme z kostýmů svých hodností a úspěchů.

Pokud budeme ochotni vzdát se iluzí, budeme také schopni naplnit naše sny a staneme se tím, kým doopravdy jsme.