Lifestle kříže mezi kozama

Obětovat člověka za hříchy světa, za činy nevědomosti, které prokazatelně nenáleží jemu, pokládajíc jej na lopatky vlastního strachu, podobou kříže, hřebů vyčnívajících z našich prostěradel a studu kuchyňských hádek, v nahotě servané a znásilněné tím nestrašnějším způsobem, jehož znaků jsme nebyli ušetřeni.Zavěsit tělo obětované za lhostejnosti, v domnění ozdoby, tělo z drahého kovu, kterému se zavírají víčka a jehož rty sotva popadají poslední zbytky vzduchu a přesto šeptají "odpusť jim, neboť nevědí, co činí", je pravdivou výpovědí o světě plném ignorace a hlouposti, a to přinejmenším. 

Při pohledu jak se houpá svatost mezi silikonovými prsy pornohvězd a lidí všelijak trpících chorobnou duchovností včetně církevních představitelů, která chce dát okatě najevo své hluboké ponoření, má namodleno, nameditováno a nashromážděno do stodol, je mi smutno za sebe, neboť takový jsem vždy byl také ve svých kolárcích, pozlacených řetězech a dlouhých černých řízách s červeným kalichem na prsou. Odvrácená tvář od skutečnosti propadlého hrudníku, selhávajícího nervového systému, pokáleného Ježíše, z jehož útrob vytéká moč, krev, sliny a voda z probodeného boku, společně s lidskou důstojností a velmi pomalu se se vytrácí život, je v kontrastu přihlížejících, kteří se baví tím, jak hledí na svislé škubající se končetiny v kolenou, neboť chodila jsou přibitá. Kromě žen a mladíka, kterým tečou slzy po tváři. 

Bude to vždy jen menšina, která pochopí.Nikdy jsem nevěděl, co s tím. A nevím to ani teď. Zdá se však, že kříž a jeho stud, dřevo a bolest, je tentýž proces v nás. Kdyby se tato událost nestala, pak bychom byli navždy všichni zcela sami na místě šerého výsměchu temných hlasů, veškeré neodvratitelnosti dorážející minulosti. Chcete-li sejmout bezvládné tělo z kříže, pak nemusíte do Jeruzaléma a hledat Golgotu, kde beztak přepočítávají mniši bankovky, jakoby se modlili růženec. Snímejte ze sebe, snímejte za sebe, ze svého srdce, ze druhých snímejte! Při vědomí, snímejte ze zlých vzpomínek a rozsvěcejte u nich svíčku v důvěře, protože od chvíle Ježíšovi smrti jste to vy, kdo má žít a nemá křižovat (sebe ani jiné). Věřím, že Ježíš to vše podstoupil právě proto, abychom jako lidstvo nemuseli už nikdy nic takového opakovat! A přece opakujeme. A v tom jen náš největší hřích, naše nevyšší rouhání proti daru rozevřeného těla v soucitu nevysloveného....