Pořád na něco čekáme

Až to odezní, až bude zase všechno jako dřív, až bude jaro, až po Vánocích, až se mi omluví, až bude to a to...
Pořád na něco čekáme. Někteří křesťané říkají, že jejich židovští bratři čekají na Mesiáše, zatímco přece přišel. Ale on vlastně přišel a zase odešel, a teď na něj také čekají ;).
Zatímco Ježíš otevřel brány nebe všemu a všem, pozval do něj jako první celníky a prostitutky, církve vymyslely systém odměn, složitých nauk a spravedlivých trestů, a říkají tomu láska.
Mystici nám vzkazují: "Není na co čekat." Pouze přítomnost, jakkoliv nuzná, je tu, a v ní i celý Bůh, celé vaše Já a obrovský prostor pro všechny vaše nepřátele i přátele. K tomu je třeba obrátit se (metanoia).
Také pokoušíme Boha, jako ti pokrytci v dnešním evangeliu, kteří si běžně měnili odporné peníze Říma za jejich neposkvrněné mince, z nichž si pak mohli koupit spásu.
Myslíme si, že radost, štěstí nebo láska mají podmínky, že Bůh bude až potom. Něco jako zákusek až po obědě. Nic z toho se ale nikdy nestane. Svět nebude lepší potom, neuvidíme-li jej Božíma očima už teď. Z tohoto místa teče řeka Vděčnosti, řeka Života, který jsme dostali.
Opatrujte se, a mějte krásnou neděli.
...
Ilustrace: Joaquin Phoenix, film Máří Magdalena (2018)
Evangelium: Mt 22,15-21