Spadnout přímo do Boží náruče
![](https://d8b0ce73c0.clvaw-cdnwnd.com/b0609ac5ffc641af24d6bf0d0c85363f/200000136-9481394816/DSCF7784.png?ph=d8b0ce73c0)
Jednou člověk dospěje k tomu, že neunese všechno, ba skoro nic, protože je toho tolik. Tolik z minulosti, tolik z přítomnosti. Těžkost vlastní, kterou způsobil, kterou si naložil na záda, která byla naložena jemu. A právě v těžkosti se pozná smilování, o němž mluví Merton. A člověk pak začne přistupovat něžně k věcem i lidem, sobě i Bohu. Ne s velkolepou jistotou, ale chvěním a pokorou, kterou by jinak nenašel. Snad i nedůvěrou a bolestí. I to je v pořádku…
Věřím, že pokud jde o chyby, hříchy i viny, jsou tu nejen proto, abychom spadli k zemi, ale abychom spadli zároveň přímo do Boha, do Milosti, do Lásky jako takové.
Snad proto i za ně je třeba poděkovat. Radovat se ze všech trapností, hloupostí i nevědomých skutků, díky nimž jsme nyní tady a chceme žít, a žít s laskavostí, bez útěků a s otevřeným srdcem.