Vděčnost

Od probuzení mně provází pocit vděčnosti. Něco málo mi v tom loňským roce došlo, a tak si to chci i tady poznamenat: Nejprv, že nic nevím, a v ničem se nevyznám. Ulevilo se mi moc, protože hloupej člověk se může hodně naučit. Druhý zjištění bolelo o něco víc, ale taky za to stálo. Jsem jen "hovno ve vysoký trávě"; že všechno co mám jsem jenom dostal a jednou o to zas přijdu, takže s tím co mám bych měl nakládat pro radost, která tu snad zůstane. Potřetí, že všechno je strašně vzácný a křehký a chce to čas, kterej nemá smysl utrácet na stíhání a výkony, protože pak je člověk jenom unavenej a nemocnej.