Vyčerpaní dáváním

VYČERPANÍ DÁVÁNÍM

Ze zkušenosti vím, že mnohem těžší než dávat je přijímat. Tak snadné to je. Občas se cítíme vyčerpaní, padáme na hubu, není nám dobře, jsme sevření. Tolik jsme toho vykonali, ale místo radosti jsme zkrátka na dně.

Dovolili jsme druhým lidem, aby k nám mohli blíž? Aby nás vyslechli? Aby se nás dotkli? Mnoho z nás ani nepožádá o pomoc, protože my přece žádnou nepotřebujeme. Máme své zkušenosti, své vzdělání a metody. Stále stejná kalkulativní mysl, stále je víra a láska něčím jako dobrým obchodem. Ale víra i láska jsou dar. Je to dar vzájemnosti. Jsou zadarmo, stejně jako dech. Myslet si, že si vystačím sám, že to nějak zvládnu, vyřeším, vede přesně sem. K pocitu vyhoření, únavy a skleslosti.

Píšu to především nám kněžím, ale i zdravotníkům, učitelům, lékařům a vůbec všem, kteří chtějí pomáhat a pomáhají ze všech svých sil. Nemůžeme dát to, co nám začíná samotným docházet. Naše tělo je velmi moudré. Učí nás prostému nádechu a výdechu. Dlouho zadržovat dech, dlouho být ponořený na hlubině, znamená deficit kyslíku. Riziko udušení.

Henri Nouwen to řekl krásně:

"Nejsme léčitelé, nejsme smiřovatelé, nejsme dárci života. Jsme hříšní, zlomení, zranitelní lidé, kteří potřebují právě tolik péče, kolik jí dávají druhým. 

Potřebujeme se navzájem, abychom se podpořili, i tam přece působí Bůh. Kde chcete hledat Krista, když ne v SETKÁNÍ? Potřebujeme se mnohem víc učit jak přijímat a jak přijímat s laskavostí a radostí. Pak budeme mít sílu být si oporou navzájem.

Z nějaké důvodu se přesně tohoto místa bojíme. Celý svět se děsí opravdového setkání, tváří v tvář, z očí do očí, od srdce k srdci. Děsí nás představa, že bychom najednou byli ti, kteří neví, neumí a nemají sílu. To se přece "nemá".

Zdá se nám to příliš zavazující. Dovolit druhým, aby nám něco darovali, znamená dovolit blízkost a tudíž i zranění. Zdá se, že z tohoto pekla není cesty ven. Máme však umřít na hladomor blízkosti? Nebo jsme se narodili proto, abychom se setkávali, a ve svobodě takového setkání cítili a dovolili prostě jen čirou radost z dávání i přijímání?

Milí přátelé, přeji nám všem, ať v nás vítězí ta druhá možnost. Na ní je krásné, že nemusíme čekat, ale můžeme začít praktikovat teď a tady.