Výstava Polynésie

Vyjádřit kresbou světla cosi z knih proměn, co zůstalo dnes jen v poezii, bylo dávno mé přání, které se naplňuje v zašitých ústech a po ženských kovadlinách stéká právě až sem. Nikdy jsem v tomhle nebyl dost pokorný. Ostatně mezi mé nejmilejší básníky patří ti, kteří berou své tělo a hmatatelně jej ve svém zlomení dávají za pokrm po příkladu eucharistie. Výstava k Maričině Polynésii je pokusem zachytit asi nejtěžší básně, které jsem kdy četl a většinu důvodů si nechám pro sebe. Ostatně každý si může sbírku opatřit a nahlédnout sám. Dauphin má trochu štěstí, že z průměrnosti "prvotitn" znovu ční cosi nového a překvapivého. Něco, co neuspává pouhou řemeslnou formou se sníženým obsahem sdílení duše a tzv. frustračním syndromem jakési minerálky na nočním stolku. K Polynésii mohu připojit jen, kde mne její texty sevřely a v nichž jsem se pokoušel o dech a prostor. Nakonec jsem našel mnohem víc. Marika totiž před křížem neuniká ani ve sbírce, ani v životě. A to je přesně ono.... Během práce na snímcích jsem šlehal zacloněné propasti na postříkaný jazyk škrábaného skla, kde zbývalo jen po obvazu času a do dlaní sehnout ústa a pít, nebo spíš srkat a nekonečně začínat znovu s větší citlivostí. Perikopy mých polekaných rukou těkaly celé měsíce po improvizovaném ateliéru, někdy jen s nadějí nájemných sebevrahů o poctivý přístup. Dotek, kterému totiž nelze při četbě Polynésie uniknout, hmat v protisvětle vařícího skla a tekutých vzpomínek, maso, krev, sliny, vše zdánlivě nízké a někomu i odporné, je jen něco málo, co se stalo v souvislosti s tím vším a riskovat maximálně, že zůstanu v zemi brobdingnackých básníků jako pitomec. Polynésie neuhýbá na jediný krok ničemu, co z lidské existence činí velikost a důstojenství. Děkuju moc, za to být blízko s niterností poesie. Mé poděkování samozřejmě patří i Josefu Strakovi, který poesii daroval sebe sama a a se čtením i výstavou pomohl tělem i svou čistou duší. Děkuji i všem přátelům, kteří včera přišli.....Výstavu si můžete prohlédnout až do začátku října v pražské kavárně Liberál, kde 5. října proběhne dernisáž na níž budou hosté z řad skutečných fotografů. Signované fotografie jsou na prodej.