Proč je kříž svatý?

14.09.2020

Dnes slavíme svátek Povýšení svatého kříže. Nějak to nejde dohromady. Slavit kříž? 

BŮH SE STAL ČLOVĚKEM

Řeknu vám, že je to jediná podstatná věc, proč jsem křesťanem. Bůh, kterého poznávám je slabý a stal se člověkem. Nekličkuje, nehledá způsoby jak se vyhnout životu v celistvosti. Je to Bůh, který prochází středem a my s ním. Rozhodl se pro tuto cestu. Věřím ve vzkříšení, v radost a všechny ty podstatné věci. Ale věřím i v realitu a nikdo jí není ušetřen.

VĚŘÍM V BOHA MALIČKÝCH

Věřím ve zraněného a nahého Boha na kříži, Boha vyhnaného, označeného za méněcenného, nepotřebného, vysmívaného a zapomenutého většinou lidí, jako stará modlitební knížka za almarou, jako něco, co se už dávno vyhodilo z moderního světa. 

Věřím v Boha, který pláče. Věřím v Boha, který cítí chvění na prsou, který si není jistý, který doufá a nepřestává v nás věřit. Věřím v Boha, který se touží dotknout a obejmout. Věřím v Boha, který zoufale miluje, aniž by sám byl milován.

Můj Bůh je Bohem maličkých. Je Bohem dítěte bez rukou, které jsem potkal předevčírem v kostele a jež se na mě nádherně usmálo. Je Bohem ženy, která rozsvěcuje svíčku a nemá už třeba ani sílu o něco prosit. Je Bohem, který se stal nedokonalým, aby byl jako my. Je Bohem, který má raději ticho, protože v určité chvíli jsou všechny odpovědi jen levným žvaněním. 

Je Bohem, který ví jaké to je mít tělo.

Nejsem si jist úctou k nějakému konkrétnímu kříži, o němž bych byl přesvědčený, že právě na něm zemřel Ježíš. Ale jsem si naprosto jistý, že úcta k tělům lidí, které potkávám je tatáž úcta, neboť my všichni jsme v nějakém místě života ukřižováni.

PŘIJMOUT UTRPENÍ JAKO CESTU SETKÁNÍ S KRISTEM

Jistěže kříž není cílem. Ale cestou bezesporu je. Je cestou k sebepřijetí. Tak dnes i přijímám slova sv. Pavla: 

"Já však se za nic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět."

Možná si někteří z vás budou myslet, že slavit utrpení je nesmysl, šílenství, výplod choré mysli. Bylo tomu tak vždy. Bylo, je a zůstane to bláznovstvím a pohoršením. Jenže tady nejde o to utrpení uctívat, ale posvěcovat jej. Posvěcovat slzy a nezapírat jizvy. Jde o to vidět Boha i tady, protože není-li tady - není ani tam. Jde o to poznat Boha právě ve slabosti, kterou už nemůžeme dál unést.

Děkuji Východu za moudrost tohoto svátku. Za připomenutí.