Odpuštění je lék

Existuje-li nějaký lék pro nás a pro celý svět, pak je to "odpuštění". Je k němu zapotřebí jen touha a otevření svého srdce Ježíšovi. Je to těžká disciplína, a zároveň je zdarma, kdekoli a kdykoliv. Jestli mám něco proti dnešní církvi tak to, že své liturgie jsou jen opakováním téhož a neučí nás to jak se to dělá. Mnoho kněží je přímo posedlých sebou samými, než, aby opustili své hnidopišství, přestali cedit komára a šli příkladem. Jak krásně vystihuje tuto skutečnost Richard Rohr:

Pojďme to ale udělat hned a nečekat na později! Pojďme prosit o milost, abychom byli schopni se oprostit od svých záští, ukřivděností a zranění, která v sobě stále neseme. Není žádná jiná cesta, kterou bychom mohli dojít ke svobodě. Pojďme žít uvnitř té skvělé radostné zvěsti, která nám hlásá spolu se svatou Kateřinou z Janova: "Mým nejvnitřnějším já je Bůh!" Pocházíme z Boha, jsme syny, dcerami a dědici něčeho, co jsme nestvořili. V odpuštění prožíváme svoji pravou důstojnost, působíme mocí, která nepochází z nás. Žijeme ze svého pravého Já, ne jenom z onoho malého já, které je stále dotčené a nespokojené a neustále si stěžuje. To je ta autenticky nová skutečnost, kterou mohou věřící světu nabídnout.