Velikonoční dopis pro přátele
To, co se dělo s Ježíšovým tělem, dělá lidstvo věčně:
nenávidíme to, co bychom měli milovat.
(R. Rohr)
Syn Marie z Nazareta uzdravoval nemocné a pomáhal lidem přijmout sebe sama. Uvažoval jinak než ostatní, byl ochoten opustit ohrady kvůli ztraceným, a byl schopen pro to udělat naprosto cokoliv. Třeba dát svůj život, který si vyžádali fanatici ve spolupráci s lidskou lhostejností. Ten, kdo někdy v životě miloval, nebo miluje, Ježíšovi rozumí.
Kým by byl Ježíš bez Máří Magdaleny a svých přátel? Byl by to ještě on? A měl by sílu na to vše, co vykonal? Kým by byl, kdyby z něj nebyl cítit ranní oheň, a byl by vskutku mužem, kdyby se některé ráno neprobudil s erekcí v klíně, kdyby necítil žízeň a chuť k jídlu, kuráž postavit se falešné moci a liteře, která zabíjí, i odvahu plakat v noční zahradě? Byl by opravdu Synem člověka? Mnohým se jeví jako rouhání, co je veskrze lidské. Měli jsme dojem, že naše spása spočívá v kulacení hran a v ucpávání očí. Bohu, který se rozhodl stát se člověkem a narodit se z ženy, to tak naštěstí nepřipadalo. A nepřišlo to tak ani ženám, které neutekly od kříže s bezvládným tělem a vydaly se později k hrobu.
Když si představím Vzkříšení, pak takové, které zasáhne plnou silou také církev, kterou nazýváme Tělem Kristovým. Takovou církví nebude cloumat noční děs o výsledek sčítání lidu, zda se k ní přihlásí lidé, ale bude se poctivě ptát sebe sama, zda se náhodou nepřestala hlásit k Ježíšovi, když se začala štítit lidskosti.
Nám kněžím by prospěla trocha Ježíšovské drzosti, namísto rozplizlosti a všeobjímající touhy se zavděčit všem nebo vystačit si sami. Zdá se, jako bychom byli vskutku odchováni v kurníku mezi slepicemi, a netušili, že nás Bůh stvořil jako orly, kteří mají vzlétnout a vracet se k zemi, Byli jsme povoláni k následování a to je pohyb i pád, odvaha pokračovat v cestě a nebát se otevřít oči (Mt 10:38). Právě zde je zapotřebí společenství (kruhu sester a bratří) mnohem víc, než instituce, které se zalíbily firemní způsoby a systém nadřazenosti.
Požehnané Velikonoční svátky přeju. Ať dovolíme vzkříšení vprostřed všeho, v zápase i smíření, v přísvitu noci i dne, na prahu bolesti i rozkoše, v setkání protikladů, v nejvyšší důstojnosti Božích synů a dcer.
Opatrujte se.
Filip Štojdl
29.03.2021, Mirovice
* Ve středu 30. března od 20.h vysíláme Bohoslužbu za přítele na youtube a facebooku (jde o bohoslužbu za zdraví J. S. Dalajlámy a celého světa, a chceme se tak jemně připojit k dialogu lidí dobré vůle, které nerozděluje jejich kultura a náboženství, ale spojuje je soucit a naděje. Kázat bude Ivan Štampach.
* Jak poznat dobré náboženství: https://www.youtube.com/watch?v=dBzJOT-jeYA
* Srdečně zvu ve sv. týdnu k poslechu na Proglasu, kde nakonec bude má promluva na téma těch, které Ježíš vyhledával: https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2021-03-30-05-27-00/
* Na Zelený čtvrtek bude bohoslužba od 17.h
* Na Velký pátek půjdeme křížovou cestu do lomu od 17.h
* V sobotu 3. dubna od 20. hodin budu sloužit Velikonoční vigilii v mirovickém husitském kostele
* Bohoslužby za nemocné pokračují každé pondělí od 16.h
* Od konce dubna nabízím každý pátek individuální duchovní doprovázení v Praze (za dobrého počasí venku na procházce).
* poustevna@bratrfilip.cz
* Autor fotografie s velikonočním přáním: Jan Vávra