Bílá sobota a její ticho. Nikoliv mdloba, zapatlaný kruh souvěrců, kteří nechápou, že Bůh je je jeden a náboženství jen jediné. Chudáci v celách, kterým říkají církve a starají se víc o majetek než o pláč nebo smích. Církve se staly místem bez tváře a tvaru, z jejich rouch a rituálů ční víc plísně, než v kanalizačním potrubí. Copak...
Tam, kde není místo pro soucit roste touha soudit druhé, cítit se nadřazený. Bohužel monoho věřících nevěří ve skutečnosti v Krista, ale v pocit, že jsou lepší než ti druzí. A tak jsme svědky "Velkých Pátků" takřka denně. Jsme svědky těch, pro které Ježíš nepřišel. Křik spravedlivých a zdravých svým řevem zašlapává do země a křižuje a mučí ty,...
Tu skutečnou, reálnou eucharistii nacházím vždy v Janově evangeliu. Ježíš se sklání, slouží, umývá nohy svým učedníkům. Jak moc se to liší od dnešní církve, která z toho udělala pouhý obřad jednou za rok. Přitom nás náš mistr učí něčemu, co může dělat každý a každý den sám za sebe, nepotřebuje k tomu dekrety ani krásná roucha. Je to svaté...
Zdá se, že Ježíš se nedržel jen slova, ale sám se jím stal. Také my jsme ze slova povstali. A je to slovo nevyslovitelné. Můžete říci třeba "láska", ale každý ho může chápat jinak. Tudíž se slovo stalo tělem, a přebývalo mezi námi, jak píše Jan. Nedávno jsem pořádal bohoslužbu pro bezdomovce a bylo mi přislíbeno, že nám kdosi půjčí...
Hlavu vzhůru, směrem k nebesům, ale tak abys nezakopl a nerozbil si hubu. Nebesa i Země se musí spojit. Pohled k nebi, ať už je zašmourané nebo čistě modré je pohled člověka, který neztratil naději. Proto také poslední dny chodím bosý, abych zůstal spjatý se zemí, s ženským principem. Teprve pak mohu pohlédnout do tváře Boží. Potřebujeme spojení...
Krista hledej na posledním místě. Kde máš strach a je ti zima. Kde je třeba trocha naděje, ale tobě už nikdo nevěří. Nikdy nebyl doma u vítězů a celebrit. Nejde o to, zda v něho věříš. Jde o to, že on věří v tebe. Někdy možná jako jedinej.
Není asi nikdo, kdo by neprožil v životě zradu, sám nezradil, člověk, který by se z čiré lásky sklonil a pomohl posloužit slabšímu, aby pak nebyl předmětem pomluv a soudů. Není asi nikdo, kdo by nebyl souzen mnohými a bylo mu krutě ublíženo, byl bičován a neprožil blízkost smrti. Ano takové jsou Velikonoce, které se blíží. Ale naší vírou a...
Není těžké lidi vyděsit, není těžké být prorokem o lidském utrpení. Není těžké někomu sebrat naději. Těžké je pomoci alespoň jednomu člověku, aby pochopil, že je milovaný, že je dobře, že tu je. A tady se může zapojit do pomoci každý z nás, protože tohle je opravdu těžké.
Terezín, Osvětim, Buchenwald. I tady se můžeme zeptat PROČ. Na místech, kde zavraždili a spálili Boha, se ale dá jen mlčet a plakat. Jako Mojžíš si máme zout boty a přistoupit bosí. Lidskost také znamená mít občas slzy místo levných odpovědí.
Existuje-li nějaký lék pro nás a pro celý svět, pak je to "odpuštění". Je k němu zapotřebí jen touha a otevření svého srdce Ježíšovi. Je to těžká disciplína, a zároveň je zdarma, kdekoli a kdykoliv. Jestli mám něco proti dnešní církvi tak to, že své liturgie jsou jen opakováním téhož a neučí nás to jak se to dělá. Mnoho kněží...
